19. 01.
Ve dnech 20. až 22. ledna 2009 se v kině Světozor v Praze koná festival Dny bulharského filmu. Dny nabídnou komplexní pohled na současnost bulharské kinematografie. Diváci si budou moci vybírat mezi nejatraktivnějšími hranými, dokumentárními a animovanými filmy, vzniklými v Bulharsku za posledních pár let.
Ozdobou festivalu je česká premiéra snímku Zift, který byl oceněn na letošních festivalech v Moskvě a v Torontu a byl nominován na Oskara. Zift je kultovní „noir“ film, který zaznamenává fenomenální úspěch nejen na bulharské, ale i na světové filmové scéně. Dalším lákadlem pro návštěvníky v rámci festivalu jsou setkání se zajímavými hosty – herci a režiséry z Bulharska.
Vstupné na všechny filmy: 50 Kč
Program festivalu:
- 20. 1.
- 18.45 h – Tlumočnice černo-bílých filmů, režie: Teddy Moskov, BUL, 2005, anglické titulky / české titulky, 58 min, dokumentární
- Skryto, režie: Stefan Valdobrev, CZ, 2007, 20 min, krátký
- 20.30 h – Zift, režie: Javor Gardev, BUL, 2008, anglické titulky / české titulky, 90 min, hraný
- 21. 1.
- 18.30 h – Švadleny, režie: Ljudmil Todorov, BUL, 2007, anglické titulky / české titulky, 95 min, hraný
- 20.45 h – Setkání u Eiffelovky, režie: Valentin Valčev, BUL, 2008, anglické titulky / české titulky, 96 min, dokumentární
- 22. 1.
- 18.30 h – Vyšetřování, režie: Iglika Trifonova, BUL, 2006, anglické titulky / české titulky, 105 min, hraný
- 20.45 h – Koridor číslo 8, režie: Boris Despodov, BUL, 2008, anglické titulky / české titulky, 74 min, dokumentární
Animované filmy budou uváděné před dokumentární filmy v malém sále.
Zift
Hlavní hrdina s přezdívkou Moleca se dostává z vězení na začátku 60.let a ocitá se tak v pro něj novém a nepoznaném světě – ve světě socialistické Sofie. Do vězení se dostal těsně před 9.zářím 1944 a odseděl si trest za vraždu, aniž by byl vrah. V momentě, kdy se dostává na svobodu, ještě když překračuje práh vězení, se spouští kolo katastrofálních peripetií a zběsilý zápas s časem. Moleca se vyvlíká z absurdních situací a životu nebezpečných pastí, způsobených policajty vševědoucího totalitního státu. Během hledání pravdy o své minulosti se setkává s panoptikem groteskních typů, zabydlujících se v asfaltové městské džungli. Molecův běh zachycuje mapu retro Sofie – okrajové čtvrti, hlavní lázně, Kanál, polikliniku, kostel, hospodu, Mauzoleum, noční bar, hřbitov. Tato fatálně zadýchaná noc je nasycena velkými obraty, peripetiemi, halucinacemi, biografickými skoky do předkomunistické doby, sentimentálními schůzkami se starou láskou, zradami. Film končí s příchodem nového dne v maringotce hrobařů, kde pravda vychází najevo.
Švadleny
Tři mladé dívky utíkají od nezaměstnanosti na venkově do Sofie, kde hledají nejen práci, ale i budoucnost. Hrdinky bojují s těžkou realitou, která se snaží zničit jejich naivní a čisté představy o životě a vnutit jim svou morálku. Jedna z dívek nevydrží a svátá se milenkou pasáka. Druhá, vyprovokovaná její zradou, se zaplétá do milostného trojúhelníků a pokusí se o sebevraždu. Třetí z dívek nevzdává boj, aby své kamarádky zachránila.
Koridor číslo 8
Koridor číslo 8 vypráví o osudech lidí, žijících na neexistující cestě přes Balkán. Cesta se táhne přes Bulharsko, Makedonii a Albánii a je totožná s infrastrukturním projektem EU, s cílem spojit Černé a Jaderské moře, který je již deset let v počáteční fázi. Ve filmu uvidíte kovbojský vlak, železniční tunel, sloužící k pěstování hub, mezinárodního investora, stavícího ropavod, místního politika, jehož snem je stát se příštím americkým prezidentem, pasáka, který pracuje pro KFOR a dokonce píseň, věnovanou koridoru, která jako by byla jediná existující v surrealistickém světě… „Koridor, Koridor, Koridor č.8…“ Sledujíce nit cesty, „non road“ film Koridor č.8 zachycuje nálady, předsudky a naděje lidí ze tří balkánských zemí, kteří jsou paradoxním způsobem „tak daleko, tak blízko“ jeden druhému.
Vyšetřování
Bylo nalezeno rozřezané tělo a podezřelý Plamen Goranov, bratr zavražděného, je zatčen. Odmítá obvinění a díky nedostatku důkazů bude případ brzy přerušen. Ale případ dostává nová vyšetřovatelka – Alexandra Jakimová a začíná se vším od začátku. Přes den vyslýchá příbuzné, kamarády a kolegy obou bratrů a v noci – Plamena. Na rodinu jí nezbývá moc času. Zvolila si samotu a snaží se jí porazit stále více prací. Samota sžírá i Plamena – zatvrzelého samotáře, který si pomalu začíná schůzek s vyšetřovatelkou cenit, protože s ní může mluvit. Film sleduje chod vyšetřování filtrem svého základního tématu – možná a nemožná lidská komunikace.
Tlumočnice černo-bílých filmů
Kdyby tento film nebyl dokumentární, byl by sentimentální! Nyní je nemilosrdný! Ona je Neli Červenuševa. Milovníci filmů znají pouze její hlas. Téměř půl století tlumočí Neli velkolepé italské filmy z konce sálu proslulého kina Odeon. Místnůstka je velká 1.30 х 1.50m. A do tohoto mizerného prostranství se umístila „celá její Itálie“. Ve skutečnosti Neli na půdu Itálie nikdy nevstoupila. Film představuje tragicky opožděnou milostnou schůzku Neli s Itálií – již 78letá, se nachází v místech, která zná pouze z filmů. Konečně se ocitá u „svých princů“ - Etore Scolla a Mario Moniccelli. Jak o ní říká kameraman Christo Dimitrov – Chindo, ona se celý život zabývala eurointegrací a udělala mnohem víc než totalitní a demokratické parlamenty v době, kdy žila. Něžná a nemilosrdná sentimentálnost filmu odkrývá toto opožděné splnění lidských snů.
Setkání u Eiffelovky
Film Setkání u Eiffelovky (96 min., 2008) Valentina Vălčeva je příběhem o slibu, který dal bulharský režisér 93leté Marion Michelle, v Paříži žijící bývalé spolupracovnici (a rovněž partnerce) nizozemského dokumentaristy Jorise Ivense. Marion a Joris natáčeli ve zubožené poválečné Evropě film První roky o životě ve čtyřech nových lidových demokraciích – v Bulharsku, Jugoslávii, Československu a Polsku. Valentin se po 60 letech vydává na místa, kde film vznikal, a hledá pamětníky zašlých časů. Celé jeho pátrání komentuje Marion svými postřehy o mezilidských vztazích, o stárnutí a o smyslu života a umělecké práce.
Česká premiéra sbírky povídek Aleka Popova
9. ledna proběhla v proslulém pražském divadle Na prádle premiéra českého překladu sbírky povídek Aleka Popova Zelný cyklus. Kniha vyšla v předvečer Vánoc v nakladatelství Dybbuk za podpory BKI-Praha a s finanční pomocí Fondu Kultura při bulharském Ministerstvu kultury. Překladatelka knihy Ivana Srbková se s publikem podělila o starosti i radosti zažité při překládání originálního textu. Režisérka Hana Kofránková zdramatizovala jednotlivé povídky, jejichž provedení bylo podkresleno hudební ilustrací Přemysla Ruta. Kromě pracovníků nakladatelství, studentů a přednášejících z Bulharistiky, překladatelů, obvyklého divadelního publika, byli přítomny i zajímavé osobnosti z kulturního prostředí, jako například spisovatel Ivan Binár, donedávna předseda Svazu českých spisovatelů, spisovatelka Daniela Fišerová, která hostovala minulý podzim v Českém centru v Sofii. V sále panovala veselá nálada, vytvořená smyslem pro humor samotného autora knihy, což doplňovaly i satirické povídky z ranně postkomunistické doby.
více na: www.kinosvetozor.cz
Organizátorem festivalu je Bulharský kulturní institut v Praze - www.bki.cz
Tags: BKI, Dny bulharského filmu, festival, filmový festival
