8. 06.
Typický Woodyallenovský snímek – kdo tohoto režiséra nemá rád, ať ho ani nenapadne zavítat na tento film.
Tak trochu absurdní komedie, kdy autor konfrontuje různé postavy svého příběhu a sám čeká co z těchto konfliktů vypadne. Většinou se z těchto etidek vyklube absurdní pokračování vypravovaného příběhu. Klíčovou postavou je starý genius – Boris Yellnikoff, který vidí všechny nedostatky tohoto světa.
Na své okolí se dívá jako na „píďalčí mozečky“ kteří netuší, že se každým okamžikem se rozpadají že každým okamžikem jsou blíž svému konci, že nic na tomto světě nemá cenu. Zároveň ho ale trápí panický strach ze smrti, který řeší pokusy o spáchání sebevraždy. Příběh ho zastihuje ve chvíli kdy se po jednom takovém neúspěšném pokusu rozvedl, žije sám a to mu vyhovuje. Náhodou ale potkává mladinkou dívenku, která je na útěku z domova, vezme ji k sobě domů a zápletka na sebe nenechá dlouho čekat. Melody je mladá snadno ovlivnitelná bytost a Boris ji svým způsobem učaruje. Postupně vstoupí do jeho světa a nechá se vést jeho negativním životem.
Možná by byla i šťastná kdyby se jednoho dne u jejich dveří neobjevila její matka, pobožná a navenek velmi spořádaná žena, uvnitř však toužící po úplně jiném životě. Když se seznámí s přáteli Borise, zahazuje všechen svůj ostych a začíná nový život. Žije se dvěma muži současně a jako obživu volí focení uměleckých aktů. Nedokáže se však smířit s Melodyním výběrem manžela a najde jí mladého pohledného chlapce, který o ní jeví zájem.
V tu chvíli by se mohl děj ubírat už kamsi ke konci a k dramatu opuštění starého muže jeho mladičkou Melody, divák by mohl ukápnout slzy a romantik odcházet z kina z rozervaným srdcem, ale absurdity ještě není dost a tak se na scéně objevuje další postava, kterou není nikdo jiný než otec Melody. Ten se chce vrátit k její matce. Ovšem místo toho zjišťuje proč s ní žít nemůže, je totiž gay, ale díky puritánství jež ho dosud obklopovalo to nemohl jaksi zjistit a dát svému štěstí volný průběh.
Melody se pod tíhou intrik své matky opravdu s Borisem rozejde. Ten však spáchá další sebevraždu , jak jinak než nepovedenou, a spadne rovnou na hlavu své další lásky. Tou je jakási vědma a medium vidící prý do budoucnosti. Příběh by vlastně klidně mohl pokračovat. Interakce mezi Borisem, kvantovým fyzikem a ryze materialistickým člověkem a jeho další přítelkyní, která o sobě tvrdí že je medium bude jistě skýtat další vtipné situace. Tady ovšem Woody Allen svůj příběh končí. A je to dobře, protože všichni jsou ve skrze šťastni ve svých vztazích takže odcházet z kina může každý s úsměvem na rtech.
Tags: co to jde, Užívej si, Whatever Works, Woody Allen
